Bechyně, Hluboká a Holašovice

Bechyně stojí na ostrohu nad řekou Lužnicí - doslova na okraji skalního srázu, nad kterým se tyčí renesanční zámek. Pohled z okraje nad údolím Lužnice na město a zámecký komplex je jeden z těch, které se člověk snaží vyfotit a pak si uvědomí, že to fotka nedá. Nad řekou se klene i slavný Bechyňský viadukt.

Za Bechyní silnice klesá dolů do údolí Lužnice. Klesání je táhlé, přehledné, s výhledem na řeku pod vámi. M235i si to sjede klidně - a vy si uvědomíte, proč je hezké mít auto, které brzdí tam, kde chcete.

Za Týnem nad Vltavou napojíte na silnici, která sleduje pravý břeh Vltavy na jih k Hluboké. Silnice se vine v těsné blízkosti řeky - místy je mezi vozovkou a vodou jen úzký pruh travnatého břehu. Stoupání, klesání, zatáčky v rytmu říčního meandru.

Bílá novogotická stavba inspirovaná Windsorským zámkem stojí na skalním výběžku nad Vltavou a září v jakémkoli počasí. Lipová alej k bráně dělá z příjezdu malý zážitek navíc - stromy se nad silnicí klenbují a vytvářejí přírodní koridor světla a stínu.

Zaparkujte pod zámkem a vydejte se pěšky. I bez vstupenky se vyplatí projít zámecký park a dojít na vyhlídku nad Vltavou.

Z Hluboké to jsou na Holašovice tři kilometry, ale jiný svět. Soubor jihočeské lidové architektury je zapsán na Seznamu UNESCO. Barevné štíty, arkády, kamenné plotní pilíře, kašna uprostřed náměstíčka.

Holašovice nejsou skanzen - lidé tu žijí, zahrady jsou udržované. To je to, co z nich dělá opravdové místo, ne turistický produkt. Dobrá zastávka na oběd nebo aspoň na kávu.

Náměstí Přemysla Otakara II. je jedno z největších historických náměstí v Čechách a při první návštěvě vás překvapí rozlohou. Renesanční a barokní domy s podloubím obíhají celé náměstí, uprostřed stojí Samsonova fontána.

Kavárna v podloubí, pohled na náměstí - tohle je odpolední zastávka, na které strávíte víc, než plánujete. Návrat do Jarošova vede přes Lišov, bez dálnice.